15.11.2014 Lysacup: Ostravice, Mazák (6,5km; D+ 850m), čas 0:56:54, 139. místo (76. místo v kategorii)
Lysá hora – královna Moravskoslezských Beskyd a cíl mé druhé účasti zimního etapového poháru Lysacup. Celý týden jsem se těšil až v sobotu vyrazím do Ostravice a uteču špatnému ovzduší. O to větší překvapení bylo, když mě v cíli etapy přívatala mlha hustá jak mléko a silná vichřice. V ten den naměřili na Lysé hoře rychlost větru 91 kilometrů v hodině, což odpovídá 10. stupni Beaufortovy stupnici – vítr vyvrací stromy a ničí domy.
Na startu etepy v Ostravici na rozcestí Mazák se řadím do druhé části startovního pole. První dva kilometry sice vedou mírným stoupáním po asfaltové silnici, ale rozhodně se nejedná o silniční závod, ve kterém bych se mohl měřit s těmi nejlepšími. S náběhem do terénu se totiž trať prudce zvedne.
Rozbíhám se a zapínám stopky. První kilometr běžím poslušně v zástupu a snažím se zbytečně nezrychlovat. Druhý kilometr si v hlavě přeříkávám, jaký skvělý silový trénink jsem si to naordinoval do přípravy na další běžeckou sezónu. Během třetího kilometru začínám místy přecházet do chůze. Propozice nelhali – trať se začíná prudce zvedat.
Nekonečný je úsek mezi Butořankou a Lukšincem. Vítám každý důvod proč se rozběhnout – fotograf, blížící se závodník, nechápavé výrazy turistů…
Od Lukšince se začíná přes horský hřeben přelévat mlha. Vrchol je v nedohlednu. Se stoupající výškou nabírá na síle i vítr. Přiznávám si, že běh do vrchu není moje disciplína. Jsem nezkušený začátečník – greenhorn. „Vždyť to běháš jako závod na silnici!“ zlobím se sám na sebe. Když mám v nohách sílu, rozbíhám se, zrychluji a okamžitě předbíhám soupeře. Po pár desítkách metrů ovšem vlivem příkrého stoupání přecházím do chůze, soupeři mě se svým strojovým tempem předbíhají a já se po chvilce zase rozbíhám, abych je opět předběhl… Hrůza. Neumím si pomoci vhodným čtením terénu a odpovídajícímu přizpůsobení tempa. Tohle jsem se na maratonu prostě nenaučil.
Pod Lysou horou sbírám poslední síly a chystám se na závěrečný spurt. Na kamenných schodech předbíhám první závodníky, stupňuji své tempo a … prásk! Na vrcholu mě omračuje vichřice. Nedokáži lapit dech. Musím si před ústa vložit dlaň, abych se mohl vůbec nadechnout. Nulová viditelnost jen podtrhuje hrozné podmínky. S časem 0:56:54 se umísťuji v první polovině startovní listiny.
