24.6.2018 1/2Maraton Olomouc (21,0975km), čas 01:24:16, 129. místo (85. místo v kategorii)

Závod s fantastickou diváckou kulisou a nezapomenutelnou atmosférou v Smetanových sadech, kde přes řev diváků neslyšíte vlastní dech. Závod na „domácí“ půdě, protože již druhým rokem v Olomouci pracuji. Vrchol sezóny, na které jsem se poctivě připravoval a poslední dny ohromně těšil.

Zvláště poté, co předpověď slibovala až nezvykle chladné počasí. V takových podmínkách závodím rád. Už v pátek si vyzvedávám číslo a chystám věci na závod. Těším se tak moc, že si fotím #ukakupicku, abych o den později přece jen atletické tílko vyměnil za hrubší dres 😀

V sobotu ráno beru do ruky moji oblíbenou knihu od Scotta Jureka, abych si o něco později během závodu několikrát zopakoval, že Někdy prostě musíš. Odpoledne se u mě postupně schází běžecká komunita: kamarád Marek, bratranec Martin a kolega Pasík, abychom si společně zkrátili předzávodní čekání a následně se spolu vydali na start olomouckého půlmaratonu.

Ten si opravdu užívám. Představení favoritů, motivující hudba, závěrečný odpočet, start a rozeznějící se Vltava – to jsou atributy RunCzech závodů, které mě nikdy neomrzí.

I když se snažím běžet první kilometr co nejpomaleji, pořád je za 3:45/km. Na tomhle musím zapracovat. Až v průběhu čtvrtého kilometru mé tempo klesá k plánovaným 4:00/km. Polovinu závodu zvládám za rovných 42 minut. Běží se mi dobře, kilometry rychle ubíhají, snad i proto, že se těším na občerstovačku na 10 kilometru, kde mě čeká kolegyně/fanoušek Dana s energetickým gelem.

V druhé polovině závodu se ve větší míře projevuje větrné počasí. I pár dešťových kapek spadne. Přesto zvládám běžet dál v průměrném tempu 4:00/km. Až do 18 kilometru, protože jen co doběhnu k nádraží a otočím se směrem zpátky do centra, foukne tak nepříjemný a silný protivítr, že dokud z Masarykové třídy neodbočím, běžím celý kilometr o 14 vteřin pomaleji. A to přitom pocitově zrychluji!

Poslední kilometr, ač na nepříjemné dlažbě, mám ze všech nejrychlejších. Rvu to hlavou, celou Riegrovou ulicí už sprintuji, protože překonání tři roky starého osobního rekordu – to za to stojí 🙂

Běžel jsem v Adidas Adizero Boston 6. Před závodem jsem se nastartoval PRE Sportem a Enervitene Sport Gelem. Během závodu jsem se občerstvil Enervitene Sport Gel One Hand (5km), Enervitene Sport Concentrate (10km) a tabletou GT Sport (14 a 18km). Nepil jsem, pouze jsem si bral houbičky s vodou.