Perun SkyMarathon

5.5.2018 Perun SkyMarathon (40km; D+ 3200m), čas 06:25:24, 131. místo (78. místo v kategorii)

Perun. Mistroství ČR v SkyMarathonu. Tzn. v horském běhu, kde se překonová nadmořská výška minimálně 2000m, stoupání dosahuje alespoň 30% a náročnost nepřesahuje II. stupeň obtížnosti horolezecké klasifikace. Závod, na který se mnozí závodníci připravují celý rok. Závod, který jsem se rozhodl běžet pár týdnů před startem.

Bez ambic. Jen si užít s kamarády krásný den v Beskydech a po nucené pauze po plánovaném zákroku nastartovat přípravu na půlmaraton v Olomouci. Myslím, že šest vydatných stoupání a šest technických seběhů svůj účel splnilo do puntíku.

Start závodu je v Oldřichovicích u Třince, přímo pod sjezdovkou vedoucí na první vrchol závodu – Malý Javorový. Na vrcholu je sice mlhavo a chladno, ale po prvních 2 kilometrech s převýšením necelých 500 metrů není zima nikomu. Lituji, že jsem si nezval šátek. Pot ze mě přímo kape…

foto: Lukáš Podolák

První seběh vede lesní cestou a následně polomem k občerstvovací stanici. Poprvé a zároveň naposled předbíhám kamaráda Davida, který se na závod připravoval v Kanadě (a v cíli mi nadělil skoro 45 minut). Moje závodní taktika je vcelku jasná – v kopcích jsem pomalý, seběhy mám rychlé. Jenže taktika bere rychle za své, když hned po prvním seběhu zastavuji a hledám zaražený kámen na levé podrážce. Žádný nenacházím a černý scénář se naplňuje. Puchýř. Nemám za sebou ani čtvrtinu závodu a ihned vím, že každý další seběh bude ukrutně bolet.

Druhým kopcem je Javorový. Těsně před jeho vrcholem je vytvořena opravdu pekelná atmosféra. Úzká ulička fanoušků, jejichž řehtačky, zvony a vuvuzely přímo ženou na kopec každého závodníka. Ten randál jde slyšet skoro až do údolí. Při výstupu se jen nevěřícně otáčím na Davida – to je zážitek, že!

Zážitkem je i technický seběh kamenitým korytem do skiareálu Řeka a následný pohled na sjezdovku vedoucí na Příslop. Loučím se s Davidem, který v prudkém stoupání předbíhá jednoho závodníka za druhým, a začínám si užívat letní den – slunce, modrou oblohu a výhled na Slezské Beskydy.

Seběh pod lanovkou zpátky do Řeky zvládám v těžko popsatelném módu, kdy se při každém dopadu ozývá puchýř na patě, ale závodník za mnou mi nedovoluje zpomalit („Utíkej, protože když upadne, vezme tě až dolů sebou!“) a sklon svahu naopak zrychlit. Banán, meloun a gumové bonbóny na občerstvovačce jsou za odměnu.

Následuje vcelku mírný (samozřejmě v porovnání s předchozími sjezdovkami) výstup na Šindelnou, kde mi kamarád Petr hlásí v polovině závodu zhruba pětiminutovou ztrátu na Davida.

Začínám chápat pravidlo, že oč mírnější je výstup, o to zajímavější je seběh. Lesní cesty se v podstatě jen přebíhají, aby se mohlo klesat lesem, přes kořeny, kameny a potoky do Tyry. Předposlední občerstvovačka znamená i další gurmánský zážitek – kynuté koláče s tvarohem.

Do cíle zbývá zhruba 17 kilometrů a 3 poslední stoupání. Z výstupu na Ostrý si pamatuji hlavně to, že jsem přemýšlel nad tím, jak zvládnu zbylé seběhy. Myšlenku jsem měl jedinou – čím rychleji poběžím, tím rychleji tu bolest budu mít za sebou.

Na poslední občerstvovačce v Košařiskách ochutnávám i škvarkovou pomazánku, zkontroluji rozcestník hlásící 3 kilometrový výstup do sedla pod Ostrým a vydávám se na svah. Když se pod vrcholem trať zničehonic narovná a dokonce začne mírně klesat znejistím. Do cíle je to pořád necelých 10 kilometrů a nechce si mi věřit, že náš čeká seběh až do Oldřichovic. Celý seběh se tak podvědomě šetřím a donucen okolnostmi piluji běh po špičkách.

foto: Lukáš Podolák

Těsně před posledním výstupem na Malý Javorový mě dobíhá Klára. Vynikající běžkyně BKČS, která mi na Krakonošově stovce nadělila v cíli více než půlhodinu. Chystá se na UTMB a lepší trénink než jediný český závod se známkou International Skyrunning Federation, v našich podmínkách není.

Výstup serpentinami do sedla Malého Javorového je rozehřátím pro pověstné Grande Finale – černá sjezdovka, přes 200 výškových metrů na posledních 400 metrech pod vrcholem. Peklo. Závěrečný seběh po sjezdovce do cíle je pak čirým masochismem. Prostě nejdrsnější skyrunningový závod v ČR, který se vyrovná i proslulým alpským závodům.

foto: Lukáš Podolák