28.7.2018 Tatranská Šelma Vertical (7km; D+ 1400m), čas 01:32:00, 90. místo (62. místo v kategorii)
Nejnáročnější běh do vrchu ve střední Evropě. Od úpatí lesa až po samotný vrchol jednoho z nejmohutnějších tatranských vrcholů. 7 kilometrů, obrovské převýšení 1 427 m, neúprosný časový limit 1 hodina a 56 minut. To je Tatranská Šelma Vertical.
Slavkovský štít (2 452 m) lze přehlédnout jen stěží. Mohutný masiv vystrčený na okraj Vysokých Tater zabírá velkou část panoramatu při pohledu ze slovenské strany. Časový údaj 5:15 na rozcestníku ve Starém Smokovci kdekoho odradí již na začátku. I z 200 závodníků dorazí poslední červencovou sobotu na start Tatranské Šelmy Vertical o pár jedinců méně. Přiznám se, že i mě na startu při pohledu na tu majestátní horu mrazilo. Doteď zcela nerozumím tomu, jak je možné se v časovém limitu necelých dvou hodin doslova vyškrábat až na vrchol. Jak by řekl Zátopek: „Today We Die a Little“.
První část závodu po křížení s červeně značenou tatranskou magistrálou utíká rychle. Za necelých 18 minut mám za sebou už první 2 kilometry z celkových 7. O 10 minut a 1 kilometr později dobíhám na Slavkovskou vyhlídku. Na hraně hřebene míjím občerstvovačku a vydávám se ostře vlevo, kde mě čeká šest serpentin.
Stoupám monotónní krajinou v kosodřevině a po kamení s omezeným výhledem, přičemž cíl je stále v nedohlednu. Kilometrově jsem zhruba v půlce, ale před sebou mám ještě necelých 900 výškových metrů. Technicky je trasa bezproblémová a bezpečná, avšak velmi náročná na psychiku a vytrvalost. Několikrát si už myslíte, že návrší před vámi je vytoužený cíl, ale když jej s vypětím sil konečně zdoláte, máte před sebou další a další „vrcholy“.
foto: Lukáš Podolák
Já mám místo silných stehenních svalů už dávno jen přetěžké balvany, které jen stěží sunu vpřed. Místy zakopávám, přidržuji se kosodřeviny i lezu po čtyřech. Vpřed pokračuji spíš sílou vůle než silou noh. Dopíjím i dojídám poslední zásoby (vodu a energetické bonbony Chimpanzee) a snažím se vydolovat poslední zbytky energie. Chodník stoupá stále stejným sklonem. Nejvyšší bod Slavkovského štítu je zahalen v mlze. Cíl mi tak neprozradí malý železný kříž, ale několik málo fanoušků vítající závodníky přede mnou. Únavné pocity ze zdlouhavého a namáhavého běhu do vrchu jsou rázem zapomenuty. Podléhám návalu euforie z toho, co jsem za uplynulou hodinu a půl dokázal 🙂
foto: Lukáš Podolák
