21.12.2014 Vánoční kros v Bělském lese (6km), čas 0:21:52, 8. místo (6. místo v kategorii)
Vánoční proběhnutí v Bělském lese již druhým rokem neodmyslitelně patří do mého běžeckého diáře. Nejenže se běží na trati, kde během roku (ne)pravidelně trénuji, ale hlavně mám možnost se v předvánočním čase na startu potkat s tréninkovými parťáky a popřát si navzájem co nejvíce běžeckého zdraví do nového roku.
Pár minut před koncem registrace vybýhám z domu a svižným klusem dobíhám na běžecký ovál v Bělském lese. Startovní pole oproti minulému roku evidentně prořídlo. Snad se jen většina závodníků šetří na večerní etapu běžeckého seriálu Lysacup. Sám ze sebe nemám dobrý pocit. Po doběhnutí na místo startu se zhluboka vydýchávám – nedostatek spánku po včerejším koncertu je znát. Uklidňuji se, že nemusím závodit. „Úplně bude stačit, když poběžíš s Markem.“ Z omylu mě avšak vyvede pohled na výsledovku z minulého ročníku. „Já jsem běžel za 0:22:43? Sakra! To teď nemůžu být horší…“
Na startu stojím v druhé řadě. Taktika? Co nejdéle se držet těch nejlepších. Ovšem hned na prvních sto metrech je mezi mnou a pozdějším vítězem propastný rozdíl bezmála dvaceti metrů. Statečně se aspoň držím v první skupině pronásledovatelů. Tempo je zběsilé. Po prvních dvou kilometrech mírně zpomaluji. Skupina se mi vzdaluje. První tří kilometrový okruh zvládám za necelých 11 minut a umisťuji se na průběžném 7. místě.
Do druhého okruhu vybýhám osamocen. Pár metrů za mnou je skupina tří závodníků. Pomalu se blíží a já nemám sílu zrychlit. Hlavou se mi honí, že právě nějak takhle se musí cítit pronásledovaná zvěř. „Aspoň do nejbližší křižovatky se nenech přeběhnout“, přemáhám se.
Při mírném seběhu lehce zrychluji. Kilometr před cílem se ohlížím – bezprostředně se mě drží už jen jeden závodník. Ostatní dva zaostávají. „První destíku už musíš udržet!“ Pět set metrů před cílem mě předbíhá. Nemám sílu, abych zrychlil, ale nevadí mi to. Umístění na bedně to není, ale být v první desítce nejlepších běžců – to se počítá!
