16.-17.5.2015 Vltava Run (štafetový závod na více než 350 km), čas 27:21:19, 12. místo
Vltava Run je dvoudenní štafetový závod, jehož více než 350 kilometrů dlouhá trať vede od pramene Vltavy, přes Národní park Šumava, jihočeskými vesnicemi, kolem vltavských přehrad, historickými městy, přes kopce a nádherná údolí až do Prahy. Jak tvrdí pořadatelé – prostě nejkrásnější možnou cestou k cíli.
Jaký pro mě byl můj premiérový štafetový závod podél Vltavy?
start na Kvildě
Týmový
Od setkání s kamarády z Běžeckého klubu České spořitelny – Zdeňkem, Jirkou, Slavem, Martinem, Bohoušem, Pasim, Petrem, Mariánem, Jardou, Alešem a Bédou – na parkovišti v Praze, ze mě opadla nervozita, kterou jsem trpěl posledních pár dní. Jako jeden z mála jsem ještě žádný (ultra)štafetový běh neběžel. Naopak kluci již za sebou měli dvě podařené účasti v závodě od „Od Tatier k Dunaju“. Nepokazím jim svou nezkušeností tenhle závod?
Nepokazil. Dokonce dnes již můžu vzpomínat na společné zážitky počínajíc plánovaním závodní strategie v pivovaru na Kvildě a konče společným doběhem v Praze. Úderné heslo „Dokud nezvracíš, neběžíš na plno!“ si budu připomínat každý další závod.
Vltava Run byl dvoudennní štafetový závod, ale pro mě osobně zůstane v paměti zapsán především jako běžecký víkend, kdy si každý z nás dokázal nalézt svoji roli a přispět k neuvěřitelné celkové týmové pohodě.
Vyčerpávající
Má představa, že si během krásného víkendu zaběhnu postupně tři desetikilometrové úseky, vzala za své již při cestě na Kvildu. Kluci mi rychle vysvětlili, v čem spočívá náročnost onoho závodu – minimální až žádná regenerace. Při doběhnutí běžce se totiž na trať vydává okamžitě další běžec a za ním, na další předávku, se musí vydat i doprovodný vůz. Co to znamená? Okamžitě po doběhu „naložit“ běžce, který tak nemá čas ani prostor se po výkonu protáhnout. Místo toho „tuhne“ a jeho svaly se zkracují při převozu na další předávku… Celý cyklus se během závodu dnem i nocí několikrát opakuje. Nejlépe to glosoval Zdeněk při doběhu Slava: „Rychle ho naložte do auta! Bude se vzpouzet, protestovat, ale musíme jet dál!“
klubové Mercedesy s logy BKČS
Historický
Zámek v Hluboké nad Vltavou, klášter ve Zlaté Koruně, Jelení zahrada v Českém Krumlově a mnoho dalších historických měst a památek nás čekalo na trase. Můj první úsek začínal na náměstí v městské památkové zóně v Rožmberku nad Vltavou. Celých devět hodin od startu jsem čekal na tu chvíli, kdy si budu moci obout běžecké boty a vyběhnout. Pár minut po 20. hodině mi Zdeněk předává GPS lokátor. Rozbíhám se. Užívám si prvních pár desítek metrů po rovné silnici. Vím, že za chvilku budu muset zpomalit. Prvních 5 kilometrů běžím převážně do kopce. Úročím své zkušenosti a naběhaná stoupání z Lysacupu a 24 hodin na Lysé hoře. Soustředím se na svůj výkon. Držím se pokynu Slava „Ukaž co v tobě je, ať tě můžeme vzít s sebou i příští rok!“ a za 46 minut, po necelých 10 kilometrech a 287 nastoupaných metrech, předávám štafetu Petrovi.
Rožmberk nad Vltavou
Noční
První část noci trávíme v Týně nad Vltavou. Program? Vynikající těstovinová večeře, teplá sprcha, hodina spánku a následný přesun na předávku směr jihočeská vesnice Purkarec, kde okamžitě ulehám znovu do spacáku. Už jsem pochopil, že každá minuta spánku se tento víkend počítá. Kolem jedné hodiny přijíždí druhá část týmu a za pár desítek minut přibíhá Marián. Už od pohledu je vidět, že do svého úseku dal absolutně všechno.
Druhou část noci trávím za volantem kličkováním mezi běžci, kteří odmítají dodržovat pravidla silničního provozu. Při přesunu k zámku do Hněvkovic míjíme v táhlém stoupání Slava. Přibrzďuji, stahuji okýnko a při pohledu na jeho nepolevující tempo spontálně křičím „Slavo, ty jsi stroj!“.
Český Krumlov
Čekací
Čekání na přesun na další předávku, čekání na běžce, čekání na auto, čekání na semifinálový gól proti Kanadě, čekání na teplé jídlo, čekání na záchod… I takový byl Vltava Run.
Orientační
Závod byl náročný nejen svou délkou a převýšením, ale především samotnou (ne)značenou trasou. Posuďte sami: „…přeběhnout na polní neznačenou cestu, u včelínů doprava kolem lesa, první odbočkou vpravo a za obecním rybníkem druhou odbočkou doprava…“, přesně takhle byla v propozicích popsána trasa mého druhého úseku vedoucí do Kostelce nad Vltavou. Neztratil jsem se. I s mapou v kapse jsem na nádherném 13-ti kilometrovém úseku mezi rybníky Sobík, Návrat, Horní a Dolní Opava předběhl 12 štafet.
Scenérický
Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore…
Medailový
Necelých sedm kilometrů od cíle v blízkosti železniční stanice ve Zbraslavi čekám na poslední předávku. Mám tu čest dovést naši štafetu do cíle. Jenže kluci mají zpoždění. Nezvedají nám telefony a nervozita stoupá. Pár metrů ode mně se navíc rozcvičují pozdější vítězové v čele s jedním z nejlepších českých reprezentantů v dlouhém triatlonu. „Ne, od tebe se předběhnout nenechám“ slibuji si.
Zděnda! Teď nebo nikdy! Jak říká Petr „3:30 na kilák a vydržet až do cíle!“. Rozbíhám se co to jde – už není proč se šetřit! Obratně kličkuji mezi kočárky a cyklisty, hlídám si tempo, vyhlížím cíl a… začínám tuhnout. Nevyhnutelná daň za náročný víkend. Zpomaluji. Nikdo mě zatím nepředběhl, ale trápím se. Až několik set metrů před cílem mě zachraňuje Petr. Povzbudí mě a jako zkušený vodič se mnou sbíhá do cílové rovinky, kde čeká celý tým.
Dokázali jsme to! Triumfálně společně symbolicky probíháme cílem. Po více než 350 kilometrech a 27 hodinách je naše pouť u konce. Přiznám se, že posledních pár metrů v cílové rovince si vůbec nepamatuji – zaplavila mě obrovská vlna euforie. Ovšem vím, že díky této úžasné partě lidí na Vltava Run nikdy nezapomenu. Díky kluci!
