30.8.2014 We Run Prague, 10km, čas 0:39:05, 119. místo
Má finální příprava na We Run Prague, potažmo celou podzimní běžeckou sezónu, začala v polovině srpna, kdy jsem vyrazil směr Francie s jediným cílem – vylézt na nejvyšší vrchol Evropy. Do oblasti Chamonix jsem dorazil necelý týden před slavným vytrvaleckým závodem Ultra-Trail du Mont Blanc. Měl jsem tedy jedinečnou možnost sledovat špičkové běžce během jejich tréninku. Místy to sice vyvolávalo úsměvné situace, zvláště když mě během horolezeckého výstupu ve výšce bezmála 4 tisíc m. n. m. předbíhali běžci, jejichž jedinou výbavou byly lehké trailové boty a turistické hole.
Na vrcholu Mont Blancu jsem stanul 17. srpna v 9:31. Celkově mi výstup a bezpečný návrat trval bezmála 19 hodin, během kterých jsem ušel 36,8 km a nastoupal neuvěřitelných 2 366 výškových metrů. Proč o tom píši? Chci se s vámi podělit o svůj trénink, který mi dopomohl k prvnímu závodu na 10km s výsledným časem pod 40 minut.
Rád běhám. Rád běhám v kopcích. I přes týden, kdy běhám pouze v Ostravě, se snažím při každém tréninku nastoupat desítky metrů. Proč? Protože při závodech na silnici mi to pak prostě snáz běží ☺ A to byl případ i We Run Prague!
Na start závodu se postavilo 8 375 běžců. Byl to nádherný pohled – běžec vedle běžce, každý ve svém startovním koridoru v jednotném zářícím běžeckém tričku odpočítávající poslední vteřiny s jediným cílem – užít si běh!
Pro mě jsou starty závodů vždy zvláštní. Neběhám s telefonem ani s hodinkami, proto si vždy jako mantru opakuji, abych se nenechal strhnout davem a nepřepálil začátek. Rád během závodu poznávám běžce. Svým způsobem mě k tomu i „nutí“ absence měřícího zařízení. Ale proč ho mít, když je kolem spousta běžců ochotných sdělit, na jaký čas běží? Je radost připojit se k někomu a vzájemně si během závodu pomáhat.
Zhruba na druhém kilometru jsem před sebou zaregistroval tričko s nápisem Běžecký klub České spořitelny. Kolega běžel skvěle. Zanedlouho jsem si dotazem ověřil, zda běží na hranici 40 minut a zda-li se mohu přidat s nabídkou pomoci při doběhu do cíle. Bok po boku jsme běželi několik kilometrů, než mě před sedmým kilometrem na ulici Na Příkopě plácl do ramene a vyslal mě dopředu vstříc mému osobnímu rekordu – 39:05.
Až v pondělí v práci jsem zjistil, že jsem běžel s klubovou #2 a zároveň s členem organizačního výboru RunCzech Slavo Michalikem, který do cíle doběhl ve vynikajícím čase 39:50. Slavo – děkuji za popohnání dopředu. Přesně o tomhle je náš klub i samotný Employe Loyalty program České spořitelny. Nikdy neběžíš sám, ale povzbuzuje tě kupa pohodových kamarádů, ať jdeš 10km za 40 min. nebo i přes hodinu ☺
